43. Průzkumná skupina 4.BRN Lomnice

2008

Článek

OPERATION OFFICE II

                        SOBOTA 26.1.2008
                        Místo konání: Bejvalé kasárny KV, Br
                        Jednotky: 45. RMC Žlutice, 102. pp Kynšperk nad Ohří,
                                          SAAT Sokolov, 101st Aiborne Sokolov, SAS
                                          Sokolov,
601. skss Mariánské lázně,
                                          SSU Kraslice, 56. Wiking
Divisioin, PZH Cheb
                                          a mnoho dalších ...
                              
                                                         

Místo: Bývalé kasárny v Karlových Varech
Poté prostor s názvem Bravo, za Karlovými Vary 
Datum/čas: 29.1.2008 / 10:00
Teplota: Okolo ,,0°C“
Viditelnost: Dobrá

   K bývalým kasárnám jsme dorazili okolo 9 hodin, 40 minut. Se všemi, kteří již byli na místě, jsme se řádně pozdravili, poklábosili s kým se dalo a také si prohlédli místo, kde se bude bojovat. Od nás ze 4.BRN byl přítomný Hanz a já ( Pitrs ), a pod Hanzovo velením byl ještě jeden člen 19. Hraničářského praporu, byl to také Honza.

Když dorazili všichni, už se jen rozdělilo kdo bude s kým, poslední úprava výstroje, kontrola zbraní a mohlo se jít do toho. Lidi v českých a německých uniformách bránili budovu kasáren a ,,američané“ spolu s ,,brity“ ji měli dobýt. Celkový počet všech lidí, kteří se zůčastnili byl okolo 60 a podle uniforem se rozdělili obránic i útočníci zhruba na polovinu. Musím ještě podotknout, že okolo budovy byla vystavěna betonová zeď.

Vše se ještě pro jistotu ujasnilo a všichni se rozešli na své pozice. V budově se ještě rozdělilo, kdo bude kde umístěn a potom už to mohlo začít. V budově bylo okolo 15 lidí, na střeše 5 a v okolí budovi 15, Hanz, já a i Honza. Po chvíli klidu se ve vysílačce ozvalo: ,,Mám vizuální kontak!“ Netrvalo dlouho a byl tady první útok. Hned u budovi byl ve zdi proražený otvor ke kterému se chtěli útočšníci dostat, vlezli jsme tedy za zeď a čekali... Chvíli se nic nedělo a tak jsme podél zdi došli až k dalšímu záhybu ( pohybovali jsme se stále v počtu 15 a nijak se nerozdělovali ), první se zastavil a podíval se, zda uvidí ,,nepřítele“, viděl, ale byl jím taktéž spatřen. Netrvalo dlouho a započal útok, směrem k poli, které nás obklopovalo z druhé strany nás začal obcházet jeden, nebo dva britové s puškou a tak jsme se začali urychleně stahovat. Vždy minimálně dva kryli a zbytek se stahoval směrem k díře a od ní zpět do budovi... Po chvíli klidu se v díře objevil nepřítel a okamžitě to dostal, naproti bylo pět oken a jedny zabarikádované dveře. Postupně se zde snažilo probojovat odhadem 15 – 20 ,,nepřátel“ ale všichni marně.

Opět jsme se přesunuli dírou ven a zkusili se dostat dál, ale nyní už byl prostor dál za prvním rohem zdi plný nepřátel a ti nás přinutili zastavit, u zdi byla rovněž malá budova, kterou napřítel obsadil. Pár od nás zůstalo nalepeno na zdi a zbytek začal přebýhat směrem k valu, který byl ještě před již zmíněným polem ve vzdálenosti od zdi asi 30 metrů. Několik nás však uvízlo za stromy a keři při přebíhání volného prostoru a nemohli jsme se dostat dál, jen jsme opětovali palbu... Zůstal jsem za křovím, které mi poskytlo dobrou ochranu, ale raději jsem se nalepil i k zemi a střelel jen minimálně, nikdo nebyl pořádně vidět. Mezitím Hanz zkusil přeběhnout o kus dál, ale ,,nepřítel“ ho našel a byl mrtví. Z našich co zůstali u zdi už zbyli jen dva, okolo mě už taky nebyl nikdo živý a jen za valem byli další asi tři. Již zmiňovaná malá budova byla stále v držení nepřátel, kteří každého ostřelovali. Ze svého místa za keřem už se mi chtělo pryč, nebylo to moc dobré místo a tak jsem ukázal dvěma lidem u zdi, aby mě kryli, abych mohl přeběhnout k nim, a tak se stalo. Dále jsme se stáhli zpět za roh zdi... Dva, kteří mě kryli se nyní přesunuli směrem k poli za val, o kterém jsem již mluvil. Najednou jsem uviděl, jak se k malé budově, blíží další nepřátelé, tak jsem se nalepil ještě blíže ke zdi a čekal až přijdou blíž. Nevšimli si mě a já začal pálit, jednoho, nebo dva ,,nepřátelé“ ale poté na mne byla zahájena palba, která mně donutila se stáhnout. Utíkal jsem zpět k díře, a poté do budovi. Chvíli byl klid a potom opět začal nepřátelský útok... Postupně zde opět padlo okolo 10 nepřátel.Potéch na chvíli opět zavládlo ticho. Najednou člověka ve dveřích zasáhla do hrudi dávka, byl mrtví a pro jistotu jsme šli do chodby, která vedla do místnosti ve které jsme byli. Hned na začátku chodby bylo rozvětvení po obou stranách do dalších místností, vlezl jsem si do levé místnosti a v místnosti na pravo byli asi 3 naši. Do místonosti, ve které jsme ještě před chvílí byli přilítl granát, namířil jsem svou zbraň, na vchod a čekal, to samé udělali i lidi v druhé místnosti. Najednou přilítl další granát do chodby, skočil jsem zpět do místnosti a povýbuchu si opět kryl místnost, začal sem proudit doslova dav ,,nepřátel“. Zmáčknul jsem spoušť a postupně zlikvidoval 10 nepřátel. Poté jsem spolu se dvěma dalšími ,,od nás“  šel zpět do místnosti kam se podařilo nepříteli protlačit. Naneštěstí na střeše už nebyl nikdo z našich živý a díky dírám v této střeše nepřítel zlikvidoval mě i další dva, kteří se mnou šli dovnitř a poté dalších deset. Samozřejmě se bojovalo i na jiných místech mimo mnou popsané ale těchto bojů jsem se nezúčastnil.

Za nedlouho boj o budovu skončil a zvítězili útočníci. Kdo měl co, tak si nyní mohl udělat jídlo a vše co chtěl, nebo potřeboval...

Poté se domluvil ještě druhý boj, kdy se ale prohodili kvůli předchozímu vítězství role a my měli budovu dobýt, ale kvůli neschodám s pár američany jsme od pokusu dobývání upustili, jelikož se jim nelíbilo, že jsme si američany obešli, což je přinejmenším zvláštní...

 

Když se ,,dobývání“ ukončilo, bylo navrženo přemístit se za Karlovi Vary do prostrou s názvem Bravo, naskládali jsme se do aut a vyrazili. Naneštěstí náš řidič ale špatně odbočil a poté jsme dorazili na Bravo jako poslední, tak jsme se oblíkli a ještě museli najít naše lidi.

Netrvalo dlouho a úspěšně jsme našli, koho jsme potřebovali a bylo nám řečeno, že se máme ještě pohnout, že naši potřebují pomoct s dobytím kopce, na kterém se ,,zakopali“ američani spolu s brity... Hanz, já a Honza jsme se nepozorovaně přiblížili pod kopec, kde jsme schodili batohy. Ještě jsme šli kousek dál a potom začali postupovat směrem na kopec, kde vlála britská a americká vlajka. Vlezl jsem si za padlý strom, Hanz kousek ode mně zaklekl a Honza nám kryl záda. Pořád jsme před sebou viděli vykukovat ,,nepřátelé“ ale nemohli jsme kvůli větvím a stromům střílet na jistotu a tak jsme jen vyčkávali. Najednou se přiřítili dva členi z SSU a začali dělat strašnej bordel, mluvili a hned začali bezmyšlenkovitě střílet, čímž nás prozradili a Hanz kvůli této chybě padnul!!! Chvíli jsem tam s nima ještě zůstal, ale potom jsem hodil granát a raději se stáhl dál, spolu s Honzou... Ve dvou jsme začali „nepřátelské“ pozice celé obcházet z levé strany. Chvíli jsme nikoho neviděli a poté jsme zaútočili ještě s dalšími třemi ,,od nás“ na „nepřítele“. Viděl jsem asi tři mrtvé „nepřátelé“ a poté mně zabil „nepřátelský“ odstřelovač.

„Nepřítele“ se dobýt nepodařilo.

Nyní se opět vyměnili role a my tentokráte měli bránit kopec proti „američanům“ a „britům“. Zalezli jsem dolů pod kopec, kde byli vykopané mělké okopy do kterých jsme se zašili, byli jsme tam jen Hanz, Honza a já. Chvíli nikdo nešel, ale potom jsme viděli celou hordu ,,američanů“ s „brity“ bylo jich okolo 15 a začali obíhat naše pozice z leva a tak jsme se taky přesunuli a začali pálit. Na to se začal „nepřítel“ opět stahovat zpět, směrem ze kterého přišel. Začali jsme tlačit a několik ,,američanů“ jsme přibyli k zemi palbou, jen minimálně střelbu opětovali a tři jsme dokonce zabili. Potom jsem Hanzovi a Honzovi řekl, aby mě kryli, že bych si mohl ,,amíky“ obejít spodem. Hanz souhlasil ( v tuhle chvíli měl z naší jednotky nejvyšší šarži ) a tak mě kryli a já si začal ,,nepřítele“ hezky obcházet z leva. Přesouval jsem se pod valem, který byl dal pod kopcem a „nepříteli“ jsem padnul do zad. Jednoho jsem zabil, a druhý o kterém jsem myslel, že je mrtví mně dostal... Nevím co se dělo dál, ale naše pozice dobyty nebyli!!!

 

Poté jsme ještě chvíli pokecali, vrátili se k autům, se všemi se rozloučili a jeli domů...



                                                                          rotmistr Pavel Petřík
 
43. Průzkumná jednotka Lomnice