43. Průzkumná skupina 4.BRN Lomnice

2008

Článek

CECH III


                        Místo konání: Bývalý tankodrom u obce Drmoul
                        Datum / Čas: 8.3.2008 / 10:00
                        Teplota: Přibližně 6° C
                        Povětrnostní podmínky: Oblačno bez deště
                        Viditelnost: Dobrá


                          
                              
                                     

 


 


 


 


 

 


 


 



Když jsme dorazili, to bylo kolem 9:40 tak jsme hned vyndali všechny věci z auta a stejně jako ostatní se už pěkně oblíkly, upravili si výstroj a provedli další nezbytné ,,operace“. Samozřejmě jsme se se všemi pozdravili a hned se rozkecali o všem možnym. Ještě tady ale nebyli všichni, i když dlouho netrvalo, a už nebylo na koho čekat. Takže jsme se nakonec rozešli na nástup, kde nám budou poskytnuty podrobnější informace a instrukce. Potom co už proběhl i nástup, při kterém byla poslední možnost nějak lépe ,,doladit“ výstroj a zbraně se rozdělilo dle instrukcí kdo s kým bude a mohlo se jít na ,,to

Naše celá skupina (čítající odhaduji kolem 30 lidí) vyrazila napřed, jelikož jsme měli jako hlavní úkol skrýt vysílačku, ubránit ji a zároveň dobýt i nepřátelskou laboratoř…

Naše obranná pozice byla umístěna pěší chůzí téměř přes celý areál tankodromu.

Potom co jsme došli na naše obranné postavení jsme se všichni nějak rozmístili a naše 4. BRN byla poslána dopředu na hlídkové stanoviště. Samozřejmě byly vyslány i jiné hlídky, ale zase jiným směrem, takže o jejich působení nemám záznamy… Při naší hlídce se ale nic zajímavého nestalo, nezaznamenali jsme ani nepřátelský pohyb, natož útok. Jen Hanz byl ,,vypůjčen“ pro útok na laboratoř, při kterém se však musela celá útočná skupina urychleně stáhnout. Šafri a já jsme šli o 500 metrů dál, než kde jsme zůstali na začátku hlídky. Po chvíli už jsme slyšeli střelbu a již zmíněnou skupinu, jak se stahuje… ,,Zalezli“ jsme si do celkem hustého i když nízkého porostu keřů a čekali, jestli se nepřítel ukáže blíž. Nemuseli jsme čekat dlouho a byli tady. Několik němců podniklo protiútok jehož obětí se stalo několik našich, bohužel i našeho velitele, Šafriho… V již zmiňovaném porostu křoví jsem tedy zůstal sám, ostřelován jelikož má pozice již byla dávno zjištěna. Za valem, který se nacházel asi 20 metrů ode mne směrem blíže k našim pozicím jsme uviděl dva Brity spolu s Hanzem. Ukázal jsme tedy, že přeběhnu, ať mě zkusí krýt, rozuměli a tak se stalo. Úspěšně i pod palbou jsem tuto malou vzdálenost zdolal. Ale na místě za valem jsme nemohli zůstat dlouho, z obou stran se k nám přibližovali ,,nepřátelé“ a naneštěstí se jim podařilo sundat Hanze… Takže jsme zůstali jen tři… Poté jsme dlouho bojovali jen v okolí této pozice, kam nám na podporu přišlo dalších pět lidí a padlo zde přibližně patnáct nepřátel a již nikdo z našich, takže byl útok, myslím velice úspěšně, odražen…

Pak jsme se přesunuli zpět na základnu, kde se nějakých dvacet minut vůbec nic nedělo, ale potom byl opět proveden útok při kterém jsme se všichni dost zapotili, ve sprše kulí, které lítaly všude kolem se nevyplácelo být moc vysoko a tak padlo dost našich. Ale i přesto jsme se dokázali tomuto útoku ubránit.

Jako kdyby toho nebylo málo, po nějakých třiceti minutách opět proběhlo vysílačkou hlášení o útoku. Dost lidí muselo uklidit jídlo a připravit zbraně, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká… Nejprve jsme viděli asi pět Američanů, potom deset Němců a nakonec jich všude bylo jako ,,much“. Sice jsme nepříteli způsobili značné ztráty, ale i přesto, tento útok již odražen nebyl a všichni do jednoho jsme na základě zemřeli… Ještě musím podotknout, že nepřítel zničil vysílačku a získal z ní disketu a nám se laboratoř dobýt nepodařilo, i když jsme párkrát byli dost blízko u ní, dovnitř jsme se nedostali…

Po tomto útoku již byla přestávka třicet minut na oběd, to bylo tušim kolem 15:40 hodin. Takže jsme všichni vybalili jídlo a najedli se.

Přitom se domluvil útok na 16:10, ze kterého poté jaksi ,,sešlo“…

Už byl závěrečný nástup a dost lidí odešlo, ale naštěstí nás ještě zůstalo dost na jednu menší akci (okolo patnácti lidí). Naše 4. BRN ještě s pár lidmi byla určeně na obranu budovy a zbytek ji měl dobýt. O tom se nebudu moc rozepisovat, budovu jsme ale ubránili, i když zbyl jen jeden z našich obránců… No, a potom už jsme to teda zabalili, se všema se rozloučili a jeli domů… Bylo to vážně moc fajn, a tenhle den jsem si, myslím, že ne jediný, moc užil…


                                                                   rotmistr Pavel Petřík

 
43. Průzkumná jednotka Lomnice