43. Průzkumná skupina 4.BRN Lomnice

2008

Článek

BALKÁN 08

                         Datum / čas: 29.3.2008 / 8:30
                         Místo: Vojenský prostor za Kynšperkem
                         Povětrnostní podmínky: Jasno a občas se zatáhlo
                         Viditelnost: Dobrá



 


 


 


 


 





 


 

Sraz byl nejdříve v Kynšperku a pár jednotek dorazilo již na večer den předem. Stejně jako většina, i my patřili do skupiny, která přijela až ráno (a že nás málo nebylo). Tak teď k tomu podstatnému. Když jsme dorazili, se všemi jsme se tedy pozdravili a čekali na příjezd ostatních. Okolo 8:30 jsme už tedy vyrazili na místo, kde se měla celá akce odehrát… (Více na mapě)

Potom, co všichni došli do svých ,,základen“ a byli seznámeni s dalšími detaily, se mohlo začít. Konečně jsme spolu se 102. PP Kynšperku dostali, pro nás přímo určený, úkol. Byl jím průzkum nepřátelské oblasti a následné pozorování nalezených ,,nepřátelských“ stanovišť, a jiných cílů… Vyrazila celá naše 43. Průzkumná s dalšími čtyřmi ze 102. PP… Dva lidé od 102. PP se odtrhli a dělali nám pozorovatele na blízké vyvýšenině, která jim poskytovala dostatečný rozhled. Postupovali jsme pomalu, opatrně, zkrátka tak, jak by se mělo. Ať kvůli nepřátelské rovněž průzkumné hlídce, nebo kvůli včasnému zareagování na cokoliv podezřelého… Naše ,,cesta“ jak tomu můžeme říkat, probíhala klidně… až moc klidně… Nic zvláštního, dokonce ani nepřítele jsme nepotkali. Když jsme dorazili k betonové zdi, kterou je obehnán celý areál, vnikli jsme do něj díky díře, kterých je v této zdi ještě pár proraženo… Po našem dalším krátkém a opatrném postupu jsme nalezli bunkr, ve kterém však NIKDO nebyl!!! Což nejen dle souzení mého Velitele byla opravdu velká ,,nepřátelská“ chyba a nedbalost!!! Naneštěstí než došlo k jeho obsazení, se na nás za zvláštních okolností přiřítil nepřítel, který nás rozdrtil… Něco se mi na tomto protiútoku nezdálo (nejen mě)… bylo při něm totiž až moc počítáno s naší přítomností na onom místě, což je zvláštní, když uvážíme předchozí střet s nepřátelskými ,,mrtvolami“… Bylo to zkrátka zvláštní, ale jelo se dál… (Nebudu jmenovat nepřítele, ale byli jím JPP Plzeň) Byli jsme tedy všichni mrtví, aniž bychom způsobili jedinou nepřátelskou ztrátu… (což při naší obraně bylo také zvláštní, ale budiž…)

Pěšky jsme se tedy vydali zpět na naší základnu, kde byl také udělán refresh… Byl už dokonce i čas oběda a tak byla možnost si oddechnout a najíst se tuto ,,výhodu“ však hlídky na stanovištích neměli, tedy měli, ale až po střídání…

Jídlo netrvá ale věčně a chvíli potom co jsme už byli téměř všichni najezeni byl ohlášen mohutný nepřátelský útok na naši základnu… Opět jsme byli vysláni všichni z naší 43. Průzkumný spolu s velitelem 102. PP směrem pod naši základnu na začátek lesa… V tuto chvíli jsme se svezli Land Roverem ve kterém byla jízda skvělým zpestřením. Pod kopcem jsme všichni co nejrychleji vyskákali a přesunuli se dále do lesa. Po zaujmutí kruhové obrany jsme na kopci, který byl dále před námi uviděli pár siluet a výbuchy pyrotechniky, jednalo se o ustupující britské spojence, kterým jsme tedy poskytli alespoň částečné krytí pro tento ústup. Nečekali jsme dlouho s z kopce začal přibíhat i nepřítel, který se rojil jako mravenci… byli všude!!! Velitel ze 102. PP za nedlouho padl a našemu Veliteli na jeho straně již nikdo neposkytoval krytí, a tak jsem se za krytí ostatních přesunul na jeho pravé rameno… Naneštěstí se naše obrana začala hroutit a nejprve padl Velitel, pak já, a poté už nemám informace o dalším boji… Odebrali jsme se tedy na základnu a opět čekali na refresh…

Po našem příchodu na základnu byl zase nějakou dobu klid a poté byl opět ohlášen další nepřátelský útok, který byl tentokrát veden ze spodu z lesa, přímo na naši základnu… Takže jsme se zase zvedli a chystali se na obranu… Z dálky jsem jen viděl přibližující se postavy, ale za chvíli už byli tak blízko, že jim bylo téměř vidět do obličeje… Naneštěstí, nikdo není nesmrtelný a po mém blbém vykukování si mě ta kule našla, takže jsem byl opět mrtví a šel rychle alespoň fotit… Útok byl veden důsledně, ale potom co si ,,Britští“ spolubojovníci nepřátele obešli, nezbyl žádný živý… Poté byl podniknut ještě jeden takovýto útok, při kterém však již nepřítel zvolil jinou taktiku, vyhnal nás z pozic a nakonec nás všechny vybil… Poté následovalo prohození rolí, kdy naše pozice zaujal ,,nepřítel“ a my jej museli dobýt. Nebylo to již zdlouhavé, jen prozradím, že tento střet jsme ustáli a byli jsme vítězi…

Potom už jsme se jen se všema pozdravili a jeli domů… To bylo okolo 18:00…

Až na pár konfliktů to byl podařený den, pěkná akce a s pěkným scénářem…



                                                                               rotmistr Pavel Petřík
 
43. Průzkumná jednotka Lomnice