43. Průzkumná skupina 4.BRN Lomnice

2008

Článek

       " TAMARA "             

                           Místo: Bývalý tankodrom u obce Drmoul
                           Datum / Čas: 19.4.2008 / 9:00
                           Teplota: Okolo 8°
                           Povětrnostní podmínky: Déšť
                           Viditelnost: Zhoršená  




 







 


 


 


 


Na místo jsme dorazili spolu se všemi ostatními jednotkami, samozřejmě následovalo řádné pozdravení, chvilkové výměny novinek a těch i ostatních více, či méně důležitých věcí a mohlo se jít ,,do toho“.
Po nástupu, kde všichni dostali své instrukce se všichni doslova rozběhli do svých pozic.
Každý tým musel vztyčit vlajku, kterou nepřítel musel ukrást a donést ji do své základny. Každý tým také musel mít své mrtvolině poblíž vlajky a to zaniklo při jejím odcizení. Refresh probíhal každou xx:30 a xx:00 hodiny. Spolu byly jednotky dle maskáčů, krom jedné jednotky ,,Američanů“, která byla přidána k nám a odlišena žlutými páskami.
Lehce po desáté hodině bylo vše na základně hotovo, opevnění, vztyčená vlajka a bylo označeno i ,,mrtvoliště“. Naše 43. Průzkumná se tedy sama vydala na průzkum za účelem zjištění nepřátelských hlídek a ostatních důležitých informací. Jak jsme vyšli, nepřestávalo pršet, postupovali jsme v zástupu, pomalu a co nejtišeji to šlo. Stále byl slyšet jen zvuk dopadajících kapek na suché listí a vůbec na vše, co bylo kolem, jen občas tohle ticho protnul ve sluchátku šum, či hlášení z vysílačky. Samozřejmě jsme tušily, kde asi by mohl mít nepřítel postavení, takže jsme se vydali přibližným směrem podle pořadateli dodané mapy. Budovu ve které byl ,,nepřítel“ (tj. ,,Němci a Američani“) jsme obešli z pravé strany a dostali se k její zadní části, kde byly vidět v okně jen dvě hlídky… Po chvíli pozorování, jsme zavolali posily z naší základny a domluvili se, že jen náš velitel (jasněji Šafri) zůstane vzadu za budovou sám, nepřítel tady měl totiž vztyčenou svou vlajku, a až zaútočíme i s pomocí posil, dáme mu ještě znamení, že může vlajku stáhnout a odnést… Hanz a já jsme se přesunuli tedy opět kousek zpátky po trase, kterou jsme přišli a při tom jsme i narazili na příchozí posily. Těm jsme vše vysvětlili, ale ke vší smůle mě při přebíhání ke zbytku posil zabil vlastní odstřelovač a tím pro mne tento útok skončil… L Tudíž nevím, jak dále probíhal útok a dobývání…
Vrátil jsem se tedy zpět na základnu a zalezl si do mrtvoliště, ani nevím, kolik bylo… Odhaduji, že kolem 11:40…
Naše mrtvoliště bylo v budově, do které jsem si tedy celkem ochotně zalezl a čekal na oživení, netrvalo dlouho a bylo tady docela narváno mrtvolami. Naštěstí jsme byli za chvíli zase všichni živý, a mohli jít opět do boje.
V téhle době už všichni kdo neměli pončo, nebo na sebe hozenou celtu byli úplně promočení, ale naštěstí bylo i ,,teplo“ takže nikdo extrémní kosu neklepal…
Tentokrát jsme se dostali do role obránců a museli jsme bránit naši základnu, nepřítel přišel z hustého porostu, ve kterém byl skvěle kryt. Stromy blízko u sebe, relativně nízké větve zapletené do sebe poskytovali značnou výhodu a nejen mě překvapil nepřítel, který se mrtví zvedl 15 metrů ode mne. Trochu tuto obranu popíši… Někdo zpozoroval nepřítele, když vstupoval do tohoto zmíněného porostu a tak to hned nahlásil. Za chvíli se ozvala silná palba a tak kdo mohl, šel nepříteli vstříc. Naše obrana byla celkem slušná i co se týká organizace, roztáhli jsme se od spodu lesa do rojnice a postupovali v neustálém krytí, to přispělo k minimálním ztrátám… Tuším, že snad ,,jen“ tři mrtví na naší straně… Poté následovala další obranná situace, jelikož nepřítel poslal další vlnu a tak bylo plno práce s dalšími příchozími ,,hosty“. I tento útok byl ještě odražen a následně byl opět od nás vyslán protiútok, který se ale dostal jen k budově u které byl nástup jednotek. Tady probíhali tvrdé boje, které ale nakonec vedli k zabití všech našich... (V této skupině byli lidé ze 102. PP, 601.SSS, 43. PJ)
Za nedlouho proběhl refresh a naše základna byla opět pod útokem, část příchozích nepřátel byla zlikvidována, ale po mohutném ostřelování našich zákopů a příchodu nepřátel téměř ze všech směrů byla naše základna dobyta a byla odnesena i naše vlajka…
Byli jsme tedy bez mrtvoliště, tudíž i bez refreshe…
Zorganizoval se tedy poslední útok všech, kteří byli na naší základně proti nepřátelské… Po krátkém přesunu , kdy jsme se dostali až k budově jsme bojovali do posledního živého, ale nepřítele jsme nezlikvidovali… Takže nakonec bylo vítězství na nepřátelské straně…

I přes opravdu hnusné a nevlídné počasí to byl fajn den, který měl v sobě i něco toho pozitivního…


                                                                           rotmistr Pavel Petřík

 
43. Průzkumná jednotka Lomnice