43. Průzkumná skupina 4.BRN Lomnice

2008

Článek


Pokračování  studené války II



                      Místo konání: Bývalá raketová základna Smrkovec
                      Datum: 28.6.2008
                      Povětrnostní podmínky: Polojasno
                      Teplota: 20 °C
                      Viditelnost: Dobrá

       

 

                       

Pár jednotek dorazilo již den předem, jedním a tím hlavním důvodem byla příprava základny před bojem. Tudíž byl páteční podvečer ve znamení plnění pytlů pískem a hlínou, výstavbě okopů a jejich následné maskování a samozřejmě přípravy přístřešků na noc.

Nebudu blíže popisovat přípravy a noc, nic zvláštního se ani nedělo. Vstávalo se kolem 6:00 hodin ráno, nikdo spát déle nevydržel ;-) Poté se všichni najedli, připravili zbraně a výstroj a mohlo se jít do toho. Naše jednotka dostala ještě za úkol hlídat na příjezdové cestě a sepsat seznam všech, kteří přijeli, k tomu také nemá cenu cokoli bližšího sdělovat.

Nyní k samotné akci. Každý, kdo měl jiné, než Českou, nebo Britskou uniformu byl náš nepřítel, který měl za úkol opevnit budovu a hlídat v areálu 7 raket. Toto je zjednodušený úvod, o co vlastně šlo.

Kolem 9:00 hodiny proběhl briefink kde se velitelé domluvili na koordinaci útoku. Útok měl proběhnout tím způsobem, že všichni až na pár lidí (kteří zůstanou na obranu, včetně hlavního velení) vyrazí ze základny označené na mapě a půjdou zničit alespoň část raket, popřípadě dobýt budovu. V 10:00 se tedy mohlo vyrazit. Všichni byli připraveni a šlo se ,,do toho“. Naše 43. Průzkumná spolu s 19. Hraničářským byla v čele první průzkumné skupiny (OKO 1) a za námi šel zbytek. Při přesunu nedošlo k jedinému kontaktu, vše probíhalo v klidu. Až do doby, kdy nám do cesty doslova přijelo několik civilistů. Byli jsme nuceni je obejít přes pole, což přineslo nemilé následky. Při zrychlení přesunu přes pole se jednomu od nás odjistil v sumce granát a explodoval. (To, že byl granát našeho člověka jsme se dozvěděli až později.) Byli jsme roztaženi do rojnice a nikdo vlastně pořádně nevěděl co se děje, byla jen slyšet rána a dál jen křik: „Krycí palbu!!! Dělejte! Stahujeme se!!!“  Načež celý ,,had“ začal pálit a přesouvat z pole do strany. Po stažení se do lesa následoval opatrný průzkum, při kterém jsme se přiblížili ke zdem areálu na nějakých 80 metrů. Chvíli se domlouvalo co a jak, nakonec naše OKO 1 dostalo za úkol zabavit nepřítele útokem zpředu a tím poskytnout krytí jednotkám, které budou útočit z druhé strany areálu. Začali jsme tedy pomalu obcházet areál, poté jsme dorazili k silnici, kterou jsme rychle překonali na pole. Podél porostu stromů jsme stromoví jsme se přesunuli dál. Nyní jsme měli první vizuální kontakt s „nepřítelem“, byla jím německá jednotka. Po krátké přestřelce jsme zlikvidovali bez ztráty 5 ,,nepřátel“. Následoval další přesun směrem k dírám, které byly proraženy ve zdech areálu. Po nalezení jsme okamžitě pronikli do areálu, kde jsme se setkali s jedním přeživším člověkem z naší strany ( 601. skss ), šel tedy s námi. Začali jsme se přesouvat blíže k budově, netrvalo dlouho a byl zde další kontakt. Jeden z ,,nepřátel“ se přesouval směrem od nás. Vystřelil jsem na něj, ale z jiného směru se ihned ozvala kulometná palba. Všichni jsme se začali krýt a opětovat palbu. Nebylo vidět, odkud přichází první salvy, a bohužel přibyli další nepřátelé, kteří pálili z jiných míst. Zde jsme zlikvidovali zhruba 3 „nepřátele“. Nakonec nám ve zlikvidování ostatních nepřátel pomohl zbytek našich Britských spolubojovníků (Cracker, Red ). Zde byla jedna z raket, kterou jsme tedy zneškodnili a ještě pro jistotu vyčistili granátem i v blízkosti se nacházející bunkr. Poté naše cesta směřovala přímo na budovu. Zde jsem již nepřežil první kontakt s nepřítelem. Ani nevím odkud, ale dostal jsem zásah a byl jsem mrtev… Další boje nevím jak dopadli, ale budovu se nám dobýt nepodařilo a rakety byly zničeny jen dvě. Přesunul jsem se tedy zpět na základnu kde bylo mrtvoliště. Sem jsem dorazil okolo 15:00. Potom, co již přišli všichni, kteří se účastnili útoku na budovu se domluvil ještě boj, kdy obránci budovy měli dobýt naší základnu. To nebudu dlouze popisovat, dost lidí, kteří byli předtím v budově odjelo a těm ostatním se naši základnu dobýt nepodařilo. Nakonec jsme všechno sbalili, rozloučili se a než jsme odjeli, bylo 20:00. Tenhle den se mi moc líbil a opravdu jsem si ho užil, myslím, že ne, jako jediný.

 

                                            rotmistr Pavel Petřík

 
43. Průzkumná jednotka Lomnice