43. Průzkumná skupina 4.BRN Lomnice

2008

Článek

"BRAWO"

SOBOTA 5.1.2008
Místo konání: Počerny u KV
Pořádá: Alantrax
Jednotky: Alantrax, 56. Wiking Division, 10th Mountain
 Division KV,  .....

Brawo

 Povětrnostní podmínky: Teplota - 2 Co , Nepatrná vrstva sněhu, dohled - 2 Km

Počet členů 4.BRN: Šafri, Hanz,Bury, Pitrs (já)


Po příjezdu ( okolo 9 h 30 min ) jsme se pozdravili s ostatními, kteří již byli na místě. Oblékli jsme se, a připravili si zbraně. Od nás byli přítomni čtyři lidé. Okolo 10 hodiny již byli na místě všichni, kteří měli dorazit, a tak se zavřeli auta, znovu se zkontrolovala výstroj a vydali jsme se pěšky k lesu, který byl nedaleko ( jen okolo 1 kilometrů ) Přišli jsme tedy na místo, ještě chvíli poklábosili a rozdělili se kdo s kým bude operovat. ,,Němci“ byli zakopaní a my museli dobít jejich pozice, které byli na celkem malém kopci ( malém, co se týče stoupání, ne rozlohy ). Byli jsme spolu s ,,američany“, a proti nám stáli ,,němci“. Po chvíli, co ,,němečtí nepřátelé“ zaujali své obranné pozice se všichni „američané“ rozhodli, že půjdou přímo k jejich pozicím, na steč. My jsme vyrazili sami, a začali ,,němce“ obcházet. Hned, jak jsme vyrazili, byla slyšet palba vedená proti „američanům“, kteří se snažili dobít pozici „němců“ zpředu. Šel jsem vpředu, a dával bacha kde se co pohne, ostatní šli za mnou v zástupu. Rozestupy jsme měli nějakých deset metrů. Kopec jsme začali obcházet z prava, značným obloukem. Nevím, jakou jsme během tohoto manévru ušli vzdálenost, a není to příliš důležité. Potom co jsme se stočili, abychom postupovali vstříc ,,němcům“ bylo již ticho, nebyla slyšet střelba, hlasy, zkrátka nic... Postupovali jsme pomalu a co nejopatrněji. Zanedlouho jsme již měli vizuální kontakt se třemi nepřáteli, kteří nás naneštěstí také zpozorovali a zahájili palbu. Já byl nejblíže a tak vystřelili na mě, padnul jsem k zemi a odplazil se kousek dál. Během chvíle se naše skupina roztáhla do rojnice a začala tlačit na ,,nepřítele“, který se začínal stahovat. Postupovali jsme strom od stromu, dva kryli, dva postupovali. Při útoku na zákop, padl na ,,nepřátelské“ straně jeden člověk, ostatní se stáhly, my byli bezeztrát. Obsadili jsme tento zákop a čekali, co se bude dít... Chvíli bylo podezřelé ticho... Hanz se mnou kryl celou pravou stranu zákopu, která poskytovala celkem slušný výhled dolů z mírného svahu. Šafri ( Velitel ) s Burym kryli levou stranu na které se nacházeli vyvrácené stromy a tudíž zde již nebyl takový výhled. Najednou Hanz zpozoroval pod svahem pohyb, byli to dva ,,nepřátelští“ vojáci, kteří postupovali směrem k nám. Oba jsme namířili zbraně a začali pálit... ,,Nepřítel“ se ihned začal krýt za stromy, ale naše kule byli přesnější a měli jsme na kontě dalšího mrtvého. Zbylí se kousek stáhl a čekal na ostatní... Nevím, co se dělo na levé straně, ale bylo tam dost rušno. Neustále byla slyšet střelba zVelitelovi zbraně, občas doprovázena krátkou odpovědí na tuto střelbu... Šafriho rukou zemřelo šest nepřátel... Bylo ticho, které ale pochvíli přerušil pohyb dalších tří nepřátel pod kopcem. Jednoho jsme zlikvidovali ihned, další dva nás začali obcházet ještě dále doprava. Já kryl stále směr dolů z kopce a Hanz se přesunul kousek za mě, aby mohl vidět ty zbylé dva... Netrvalo dlouho a byly na dostřel, Hanz jednoho ,,sundal“ a ten druhý se opět stáhl... Opět byl klid. Ještě na nás byl proveden zoufalý útok z levého křídla, byli to dva ,,nepřátelé“, kteří oba padli. Toto byl konec, dokázali jsme dobít „nepřátelskou“ pozici a ubránit ji i před pokusy o osvobození...

 

Niní jsme sešli k místu, kde proběhlo počáteční rozdělení a všecko okolo, a domluvili se, že ,,dáme“ ještě jednou boj. Opět bránili ,,němci“ a proti nim stáli „američané“ spolu s námi. Nyní již proběhla domluva s „americkými“ spolubojovníky, kterým jsme vysvětlili, že niní budeme kopec opět obcházet a poté vtlačíme nepřítele proti „americkým“ pozicím. Tak dohodnuto a vyrazili jsme, šli jsme stejnou cestou jako předtím, téměř, akorát jsme zatočili toršku dřív a k „nepřátelskému“ postavení jsme se blížili z levé strany... Nikoho jsme zatím neviděli, ale roztáhli jsme se do rojnice a započali s pomalým postupem směrem k zákopům... Nikoho jsme neviděli a rodělili jsme se na dvojice, já byl s Hanzem a Bury s Šafrim. Já s Hanzem jsme se začali přibližovat k postavení trochu rychleji a měli jsme vizuální kontakt s ,,nepřítelem“, který o nás dosud nevěděl... Nahlásil jsem vše řádně do vysílačky a po krátkém tichu, se mi ozvalo: ,,Útók !!!“ Vyrazili jsme a začali pálit, někdo z nás dvou trefil jednoho z nepřátel... Ostatní pohotově padly k zemi a okamžitě začali opětovat palbu... Při postupování jsem byl zasažen uhlopříčně od hlavy, přes hrudník... Byl jsem mrtví a za mými zády byl Hanz, který se začal stahovat... Druhá dvojice mezitím dorazila na místo za mnou, k Hanzovi... Postupně začínala sřelba slábnout a ke vší smůle jsme zjistili, že celou tu dobu byli v zákopu naši spojenci „američané“, a ,,němci“ již byli všichni mrtví... To byl konec dalšího boje.

 

Nyní byl čas k obědu ( okolo 12:15 ). Ten kdo měl co, tak vybalil jídlo a započal s jeho přípravou... Najedli jsme se a domluvili se na dalším boji, který byl veden opět proti ,,němcům“. Na začátku lesa se nacházeli zákopy, ve kterých se ,,němečtí vojáci“ ukryli. Nyní jsme nic neobcházeli... Celá skupina složená z ,,američanů a čechů“ se roztáhla do rojnice a začala útočit na toto ,,nepřátelské“ postavení... Postupně všichni zapracovali až zbyli jen tři nepřátelé, jeden se úspěšně skrýval v zákopu na začátku lesa, a stále po všech pálil, až ho jeden člověk obešel z pravé strany a konečně ho umlčel... Nyní zbývalo jen dostat zbylé dva, kteří se mezitím snažili dostat do našich zad a způsobyt nám co největší ztráty... Opravdu se nacházeli za malého kopce, který byl nějakých 40 metrů od nás... Všichni kdo zbyli se začali roztahovat v jeho směru  a započali jej obcházet. Padlo pár vystřelů, jeden nebo dva granáty a nakonec oba nepřátelé padli, když naběhli vstříc těm, kteří tento kopec obcházeli...

 

Proběhla krátká pauza, při níž se rozhodlo, že již budeme brátit, jenže nyní spolu s ,,němci“ a budeme bránit les proti ,,američanům“. Roztáhli jsme se na vrcholku vyvýšeniny, na začátku lesa a čekali až začne útok... Po chvíli začal útok, několik ,,něpřátel“ šlo vstříc přímo předem kopce a zbytek si nás začal chytře obcházet z levé strany... Z naší jednotky ( 4. BRN ) jsme byli už jen tři, a rozhodli jsme se jít vstříc ,,nepříteli“, který nás předtím obcházel... Pocvhíli jsme narazili na čtyři ,,nepřátelé“, kteří okamžitě zahájili palbu, předtím jim už zabránili v postupu tři lidi od ,,američanů“. Po krátké přestřelce byl jeden z nepřátel zlikvidován, ostatní se stáhli a na nějakou chvíli nám úplně zmizeli... Náš Velitel padl, tak jsme zbyli jen dva. Postupovali jsme směrem, ve kterém byl předpokládán ústup dvou zbylých nepřátel... Naneštěstí chtěli oni zneškodnit nás, a začali nás obcházet z levého křídla, o čemž jsme neměli v tuto chvíli ještě ani tušení... Netrvalo dlouho a opět nás zasypala sprška střel, která ovšem nikoho netrefila. Započali jsme s odpovědí na tento útok a začali se přibližovat směrem k dvěma nepřátelům. Vždy jeden kryl, a druhý se pohyboval!!! Opět jsme se dostali k pozici na které byla naše pozice při začátku útoku. Nyní se pod svahem nacházeli dva nepřátelé, jednoho zasáhl někdo za mnou a druhý bez přestání pálil na naše lidi... Hanz mi kryl záda, a všiml si opět těch dvou, které jsme předtím zatlačili... Jeden se rozhodl, že mě sundá a nevěděl, že mám zajištěný krytí, byl odemne asi nějakých 25 metrů, klekl si a na to Hanz vypálil dávku ze svojí zbraně, zasáhl ho a tím mi zachránil krk... druhý byl po chvíli také zabit Hanzovo rukou... A poslední člověk, který byl pod svahem zemřel po mém zásahu. Tímto jsme pozice ubránili... Potom jsme ještě celkem dlouho kecali s ostatníma u ohně, vyprávěli si vtipy a mluvili o všem možnym i nemožnym. Nakonec jsme se okolo 16:00 všichni sebrali, rozloučili a odjeli domů...


                                                                                                       Rotmistr Pavel Petřík


 

 
43. Průzkumná jednotka Lomnice